Víte, jak vzniká nový zákon? Co je k tomu potřeba a proč to někdy trvá tak dlouho?

Chceme nový zákon. Vláda slibuje změnu zákonů. Ale co se poté stane? Jak dlouho to trvá? A proč to často není tak rychlé, jak by si lidé přáli? Vysvětlíme jednoduše a bez složitých termínů.

Prvním krokem k vytvoření nového zákona je jeho navrhnutí. Nejčastěji zákony navrhují ministerstva, ale návrh můžou podat i poslanci, Senát nebo zastupitelstva krajů. Pokud je návrh podán ministerstvem, což je nejčastější, musí ho poté ještě schválit vláda na svém jednání (premiér spolu s ministry).

Všechny návrhy zákonů následně putují do Poslanecké sněmovny, kde musí projít čtyřmi kroky. První krok, neboli první čtení je fáze, kdy poslanci debatují, jestli se návrhem vůbec zabývat. Nakonec proběhne hlasování. Návrh může být zamítnut anebo je přidělen některému z výborů (specializované skupiny poslanců).

Ve výborech je návrh rozpitván do detailů a mohou být navrženy úpravy. Výsledek je poslán zpět do poslanecké sněmovny. Proběhne druhé čtení, kdy poslanci podrobněji všechno projednávají včetně návrhů výborů na úpravy. Zároveň mohou poslanci podávat pozměňovací návrhy. Následně proběhne třetí čtení společně s hlasováním o návrhu jako celku. K přijetí je potřeba, aby nadpoloviční většina přítomných ve sněmovně hlasovala pro přijetí (pokud se jedná o ústavní zákon nebo změnu ústavy, je potřeba aby pro přijetí hlasovaly alespoň tři pětiny všech poslanců, tedy alespoň 120).

Jestliže je návrh schválen poslaneckou sněmovnou, putuje k Senátu. Ten má třicet dní na to, aby se rozhodl, co se s návrhem stane. Buď nadpoloviční většina přítomných senátorů návrh přijme (u ústavních zákonů a změn v ústavě alespoň tři pětiny přítomných senátorů) a ten pak putuje k prezidentovi, nebo navrhne změny a pošle ho zpět Poslanecké sněmovně, nebo návrh zamítne a pošle ho také zpět do sněmovny. Poslední možnost je ta, že návrh do třiceti dnů neprojedná a tím pádem putuje rovnou k prezidentovi.

Pokud je návrh poslán zpět Poslanecké sněmovně s návrhem na úpravu, sněmovna hlasuje o tom, zda přijmou nebo odmítnou změnu. Pokud změnu přijmou (nadpoloviční většina přítomných hlasuje pro), návrh putuje k prezidentovi. Pokud změnu nepřijmou anebo je jim návrh vrácen Senátem s tím, že ho Senát zamítl, poslanci můžou přehlasovat Senát a prosadit si tak svůj původní návrh. To se stane když pro to hlasuje nadpoloviční většina všech poslanců (101 a více). Pokud se tak nestane, návrh je zamítnut.

Ať už ze Senátu nebo z Poslanecké sněmovny doputuje návrh k prezidentovi. Prezident má patnáct dní na rozhodnutí. Buď návrh podepíše a zákon tak putuje do Sbírky zákonů, nebo ho zamítne a návrh tak opět putuje do Poslanecké sněmovny, kde si znovu nadpoloviční většina všech poslanců (alespoň 101) může prosadit uvedení zákonu do Sbírky zákonů.

Po podpisu prezidenta nebo přehlasování Poslanecké sněmovny je zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů. Zákon je platný od dne vyhlášení, ale velmi často je v rámci něj uvedeno datum, od kdy bude jeho obsah platný.

Zákon v Česku neprojde přes noc. Návrh musí projít Poslaneckou sněmovnou, Senátem, prezidentem a nakonec být vyhlášen ve Sbírce zákonů. I když Senát nebo prezident nesouhlasí, poslední slovo má vždy Poslanecká sněmovna, pokud se pro návrh najde nadpoloviční většina všech poslanců (alespoň 101). Celý proces je záměrně složitý, aby se zákony neschvalovaly bez rozmyslu a aby měly dostatečnou podporu. Na druhou stranu je to brzda pro smysluplné zákony, které sice nakonec všichni schválí, ale na jejich prosazení můžeme čekat týdny, někdy i měsíce.

Politika naším jazykem.

Ať víme, co se ACTUALLY děje!